Některé příběhy z terapii, které jsem se tu rozhodla sdílet jsou moje. Jsou to totiž také ty, nad kterými mám kontrolu a můžu je sdílet podle svého uvážení. Zvykla jsem si o svých klientech a jejich příbězích nemluvit. Jsou totiž jejich a má interpretace jejich příběhů mnohdy může být velmi zavádějící.
Měla jsem pocit, že konstantně narážím do skleněného stropu a když už jsem se skoro dotkla toho, co mě tam mrazilo vždycky to zmizelo.
Když jsem se objednávala na terapii k šamance, měla jsem pocit, že to, co mě nepouští dál nevidím. Měla jsem pocit, že konstantně narážím do skleněného stropu a když už jsem se skoro dotkla toho, co mě tam mrazilo vždycky to zmizelo. Nebyla to ani vteřina, kdy jsem byla schopna vidět, to, co tam leží. Tyhle přeskoky pozornosti mají často na svědomí velmi hluboké příběhy nebo traumata, před kterými nás náš mozek chrání za každou cenu.
Nakonec jsme příběh objevily v jednom z minulých životů a byl hodně hluboký a vlastně zoufale volal po vyslyšení.
Příběh o posvátnu a vyslyšení
Byl jednou jeden velmi starý muž na smrtelné posteli. Co si pamatuji, měl silné spojení s posvátnem a přírodou. Když ale nadešel jeho čas a už dlel mezi životem a smrtí jeho děti přivedly katolického kněze a ten ho pokřtil. Z jejich strany to bylo ze strachu, že dojde věčného zatracení.
Z jeho strany to vypadalo jako veliká bolest a sebrání všeho, o co se opíral. Mohla bych napsat, že to jak to viděla jeho duše tehdy, tak to bylo nasilí ze stran jeho dětí, i když i oni podlehly manipulaci.
A tak duše starého muže nemohla tam, kde jeho duše patřila a do katolického nebe jít nechtěl. Stal se tak neviditelný a nevládl svým vlastním slovem, nebyl respektován, když mluvil. A to si nesl i do dalších životů. Až se projevil v tom mém a s velkou silou, která mi v podstatě zakazovala dál vystrkovat hlavu a mluvit o posvátnu jako o něčem spojeným s životem, přírodou a vlastně něčím co je pevně spojeno s zemí. Mé posvátno totiž je velmi praktické a nemusí mít okolo sebe finesy posvátných předmětů.
Příběh nakonec přinesl i své rozuzlení. Možnosti pro všechny zúčastněné i jeho opřít se a uznat, že jeho spojení s posvátnem je takové, jaké je. Uznat, že teď nemusí být přehlížen a nevnímám. Ale na druhou stranu vědět, že tvořit potřebuje právě z ticha, posvátna a vykročit ven, až když má co říci.
Asi je to krátký příběh na práci na jednu hodinu, a ještě bych samozřejmě mohla mluvit o integraci, která k němu patřila, abych našla hlas, který mluví rovná slova a dá se o něj opřit. Stejně jako vůli k tomu jím opravdu mluvit nebo psát. A ať už je vaše téma jakékoliv a příběh jakýkoliv tak vám mám chuť přát to samé.
Máme v sobě mnoho různých příběhů a hloubek, které nás právě můžou vést špatným směrem. Tím, kde narážíme na skleněný strop nebo se cítíme utlačování samy sebou.
Chceš se mnou spolupracovat a podle potřeby míchat šamanské techniky s těmi psychoterapeutickými?
Rezervuj si nezávazně první 30 minutové setkání.
