Přeskočit na obsah
V terapii, koučinku nebo průvodcovství často nosíme masky. Jsou zároveň postaveny na předpokladu klientů o tom, kdo jsme a co dokážeme. Tyto masky nejsou špatné ani falešné; spíš odrážejí způsob, jakým nás vnímají ostatní, a zároveň poskytují nástroj pro naši práci. Často si jich ani nevšimneme, dokud se nepodíváme blíž na to, co se odehrává mezi námi a lidmi, které provázíme. Nebo na to, co se odehrává v nás samotných, když podstatu dané masky nenaplňujeme.
Čtyři hlavní archetypy masek, které se objevují v terapii
V pátrání o tom, jak se na nás divají klienti, jsem objevila čtyři hlavní archetypy masek.
Ten, kdo ví.
Tahle maska nese tlak být expertem, mít odpověď na každou otázku. Na klienty často působíme jako někdo, kdo „ví“, a tato maska posiluje naši odbornost. Na druhou stranu může vést k pocitu, že musíme být stále připraveni, a k vnitřnímu napětí, pokud odpověď nemáme.
A my jim to chceme dopřát. Někdy až tak, že si na sebe vezmeme roli, která je těžší, než by měla být. Pod touto maskou se ale často skrývá strach z nejistoty. Obava, že když něco nevíme, ztratíme důvěryhodnost. Že pokud nepřijdeme s přesnou odpovědí, budeme působit nedostatečně. Jenže právě tahle nejistota je místem, kde se rodí skutečné porozumění.
Zraněný léčitel
Přináší přesvědčení, že naše vlastní zranění opravňuje k uzdravení druhých. Klienti často vnímají naši zkušenost a důvěřují nám, protože jsme „prošli tím samým“. Ta důvěra, která z toho vzniká, je hluboká a opravdová – sdílíme s nimi jazyk ztráty, zlomu, zranění. Právě díky tomu se u nás mohou cítit v bezpečí.
Zároveň je tu riziko, že se necháme zcela pohltit svým příběhem a zapomeneme na své hranice. Právě, když se příliš ztotožníme se svou minulou
bolestí, můžeme začít své vlastní zranění vnímat jako
vstupenku k pomoci druhým. A tím, často nevědomě,
přestaneme růst. Maska nám sice dává jistotu, že víme, co druhý prožívá, ale zároveň bere možnosti se ptát a pochybovat o tom, jestli to, co prožívá klient je stejné jako to, co jste zažily vy. Nebo jestli opravdu rozumíte tomu, co vám chce říct.
Posvátné intuice
Tahle maska je zrádná právě tím, že vypadá „čistě“. Vypadá jako opravdové duchovno, moudrost, klid a spojení s něčím vyšším. Jenže pod ní se často skrývá tlak vždy být napojená, vždy vědět, vždy cítit správně. Vnitřní očekávání, že když jsem průvodce nebo léčitelka, musím být „v kontaktu“ a když nejsem, je se mnou něco špatně. Skrývá také strach z toho, že někdy nevím, že někdy prostě necítím nic, že jsem jen člověk s unaveným tělem a prázdnou hlavou.
Intuice je zároveň velmi inspirativní a velmi zrádná maska, když ji klienti přináší s touho po rychlém zázraku. A jeví se inspirativně a tak, že stačí jen málo, aby k zázraku došlo. Zároveň může působit, že realita a konkrétní kroky už nejsou tak důležité. Že stačí důvěřovat, vyčkat, „nechat to plynout“. Jenže právě tím někdy bereme klientovi sílu — jeho možnost být aktivní, jednat, volit.
Dokonalý terapeut
Přináší iluze, že musíme být bezchybní či mít vše vyřešené ve svém životě. Nevykřikuje o sobě, že je dokonalá spíš se tiše usazuje v našich nárocích na sebe. „Musím být v pohodě.“ „Musím mít zvládnuté svoje témata.“ „Nemůžu si dovolit být rozhozená, když chci pomáhat druhým.“
Klienti tuto masku často nevidí přímo, ale cítí její energii, která působí uklidňujícím dojmem. Nasazují nám ji při prvních setkáních, protože často to znamená, že je můžeme zachránit a pomoct jim v jejich náročné situaci. A že si vždy poradíme a vždy je uklidníme.
Maska dokonalého terapeuta z druhé strany skrývá hluboký strach z nedostatečnosti. Strach, že pokud nejsem vždy pevná, jistá, vědomá, někdo odhalí, že nejsem tak „hotová“, jak bych měla být bez možnosti se dívat na to, co už dobrého pro klienta děláme.
Maska, kterou si terapeut nasazuje slouží především klientovi a jeho růstu.
Tyhle masky nejsou klamání ani lež. Jsou branou, skrze kterou klient vstupuje do vztahu s námi. Nejdřív se nás dotýká skrze představu, kterou si o nás vytvořil jako by se díval přes lehký závoj, který mu pomáhá budovat k nám důvěru. Teprve časem, v bezpečí kontaktu, se může odvážit podívat dál a zjistit, co je v dalších vrstvách.
A my můžeme dovolit, aby nás viděl tak, jak potřebuje právě v daném okamžiku. Jen je pak dobré dívat se, jak nás vlastně vidí a skrz, kterou masku mají tendence se k nám jako terapeutům, průvodcům nebo koučům chtějí vztahovat.
Nemusíme klientovi dokazovat, že jsme víc než ta maska, ani se jí nemusíme zříkat. Stačí vědět, že není celým obrazem nás samotných. A to i v případě, že o nás klienti takhle mluví opakovaně. A v nás kvůli tomu klíčí pochybnosti o našich schopnostech. I o tom, jestli to, co děláte automaticky a vlastně to umíte “ celý život“ je dostatečná hodnota.
Některé z těcho pochybností a nejistotu se dají vystopovat k masce, kterou vám klienti nejčastěji nasazují. Jiné naopak přichází s tím, že nevíte, co se děje dál než ve vaší vlastní terapii, koučinku či konzultacích.
Aby jste netápaly samy, zvu vás na webinář zdarma Čas sundat masku, kde to celé propojíme s praxí.
