Přeskočit na obsah
Je péče jedno ze slov, kterým popisujš svou práci? Pak únava a vyčerpání nemusí být jen obyčejnou každodenní únavou, na kterou stačí každodenní sebepéčé. Sebepéče terapeutů by měla být systemovou záležitosti. Přečti si víc o tom, proč existují jiné typy únavy u terapeutů a průvodců, a jaká sebepéče doopravdy pomáhá.
Realita terapeutů, průvodců a dalších podporujících profesé. Jsme trénovaní na to držet prostor, naslouchat a neutíkat před bolestí i emocemi druhých. A taky si tahle práce vybírá svou daň v podobě velké únavy rovnou ve 3 různých formách. Nejčastěii se mluví o vyhoření a jeho dopadech, ale to není jediná varianta, která existuje.
Teď si je projděme po pořádku:
1. Vyhoření (Burnout)
Dlouhodobý chronický stres a zahlcení si vybralo svou daň. Cítíš se frustrovaně, chybí ti motivace, máš pochybnosti o přínosu tvé práce. A možná tě začíná pohlcovat cynismus. Představa dalšího klienta ve dveřích v tobě vyvolává fyzickou tíhu a chuť zalézt pod deku a už nikdy nevylézt. Tvůj vnitřní motor dře naprázdno a i ty nejběžnější úkony tě stojí nadlidské úsilí. Když je to hodně zlé nezvládáš se o sebe postarat, najíst se, nebo se osprchovat. A možná bys nejradějí prospala celé dny.
2. Únava ze soucitu (Compassion fatigue)
Už nemáš kapacitu na to unést emočně další smutný příběh svého klienta. Možná si v duchu přeješ, abys dneska měla volno, i když vidíš plný kalendář. Ptáš se sama sebe, proč jsi vlastně tu práci začala dělat? Tohle často začíná podrážděnosti, ztrátou trpělivosti a někdy i tím, že chceš lidem rychle poradit, jen aby už to zvládly a ty jsi to nemusela poslouchat. A kromě vzteku můžeš taky zničehonic plakat nebo začít být naprosto otupělá k tomu, co cítí klienti. Možná to vypadá jako banality, ale to k čemu dochází je vyčerpání soucitem s klienty. Tvé tělo raději vypne pojistky soucitu, než aby tě nechalo sama sebe zničit.
3. Přenesené trauma (Vicarious trauma)
To je to stav, kdy do sebe jako houba postupně nasaješ tíhu z příběhů svých klientů. Trauma, které k tobě přináší oni se ti propíše do tvé nervové soustavy a postupně se nakumulují. Až jednou v jednom okamžiku zjistíš, že máš noční můry, které vypadají jako útržky příběhů klientů. Nebo se budíš ráno vzpocená hrůzou a s velkou úzkoustí. A to všechno s čím klientům pomáháš se děje i tobě. Nevýhodou je, že se to děje postupně a plíživě, vyvažuješ to postupně do určíté míry a až pak stojíš na nakloněné plošině, kterou už nevyvážíš a padáš do krize.
A tak aniž bys to hned postřehla, změní se tvůj vlastní pohled na svět. Začneš všude podvědomě vidět nebezpečí. Cítíš strach, beznaděj nebo úzkost, i když se ve tvém osobním životě neděje nic dramatického.
Tvůj nervový systém nutně potřebuje komunitu.
Pokud sis teď řekla to neznám, tak mi věř, že objevení takové únavy je otázkou času. Naše nervová soustava a tělo mají svá omezení. I když, si řekneš, „ jasně to je pochopitelné. Tyhle věci umím zpracovat sama, opečovat se, vydýchat to nebo si dopřát prostor na proces.“ Budu k tobě tvrdě upřimná : na tyhle stavy ti víkend ve wellness, horká vana, levandulový olej do aromalampy ani jiné osamělé způsoby sebepéče nepomohou. Pokud je tvým denním chlebem práce s lidskou psychikou a traumatem, vyžaduje to úplně jiný kalibr péče o sebe sama než jaký nám předkládají seberozvojové poučky. Sebepéče terapeutů vyžaduje jiný a dlouhodobý způsob řešení.
Moderní výzkumy stresu jasně ukazují: z nejhlubšího vyčerpání se nedokážeš dostat sama, protože tvá biologie to takhle neumí.
Vědci tomu říkají interpersonální synchronizace (1). V praxi to znamená, že naše těla a mozky jsou doslova naprogramované k tomu, aby se ladily na lidi kolem nás. Když jsi zahlcená příběhy klientů, tvůj nervový systém panikaří. A v tu chvíli nedokážeš sama sebe „přemluvit“ k tomu, aby ses uklidnila. Místo toho potřebuješ koregulaci. Potřebuješ svůj vyčerpaný nervový systém na chvíli napojit na nervový systém někoho jiného. Někoho, kdo ti rozumí, nesoudí tě a sdílí s tebou stejný prostor.
Když jsme s lidmi, kterým důvěřujeme a kteří dělají stejnou práci jako my, dějí se na biologické úrovni neuvěřitelné věci. Sladí se náš tep. Zklidní se naše mozkové vlny. Začne se uvolňovat oxytocin, který našemu mozku konečně vyšle zprávu: „Aha, už jsem v bezpečí, jsme v tom spolu, můžeme vypnout ten poplach.“
Tohle ti žádná vana, svíčky, dýchací technika nebo jiná forma solo sebepéče prostě nedají.
Odříznout se od ostatních a zkoušet to zvládnout izolovaně vede podle výzkumů přesně k opačnému efektu k prohlubování úzkostí, depresím a únavě ze soucitu. Pokud to chceš ustát, potřebuješ systémovou sebepéči, která tě bude zvedat, když to ty sama už nedokážeš.
Funkční medicínou na chronické vyčerpání z naší profese je systémová sebepéče. Ta tě podrží a nenechá padnout, když už ty sama nemůžeš.
Systémová sebepéče znamená vytvořit si kolem sebe robustní a funkční podpůrný systém (2). Nejlépe jak to jde, v podmínkách alternativy a holistických přístupů, napodobit výhody práce v týmech nebo odděleních.
Potřebuješ komunitu lidí, kteří přesně chápou, čím si procházíš, protože to žijí taky. Vytváříš si tím bezpečný prostor, kam můžeš s důvěrou odložit to, co jsi přes den nabrala od ostatních, abys to nemusela vláčet domů ke své rodině nebo s tím chodit spát. A ideálně je to mít dřív než to doopravdy budeš potřebovat.
Právě tohle včetně hranic našeho soucitu a vyhoření je aktuálním tématem měsíce v naší komunitě U léčitelských ohňů.
Řešíme tam nejen to, jak z tohoto bludného kruhu ven, ale hlavně, ta komunita je tou jednou funkční medicínou sama o sobě.
Co dalšího v komunitě najdeš?
- nenahrávané Supervize: Abys mohla sdílet zátěž, úodívat se na příběhy klientů s odstupem a bezpečně si urovnat myšlenky.
- SOS prostor: Místo, kam můžeš přijít kdykoliv, když je toho na tebe zrovna teď moc a potřebuješ okamžitou oporu. Nečekáš na termín za měsíc, podpora je tam teď.
- Podporu dalších kolegyň: Hluboké vědomí, že ať se děje cokoliv, je tam pro tebe záchranná síť, která tě chytí, když padáš.
Pokud souhlasíš s tím, že sebepéče a podpora nejsou individuální záležitostí ani otázkou silné vůle, ale naopak nutností k přežití v profesích alternativní terapie a průvodcování, pak udělej další krok.
Zdroje:
1. Nicholson, W. C., Sapp, M., Karas, E. M., Duva, I. M., & Grabbe, L. (2025). The Body Can Balance the Score: Using a Somatic Self-Care Intervention to Support Well-Being and Promote Healing. Healthcare, 13(11), 1258. https://doi.org/10.3390/healthcare13111258
2. Kabunga A, Kigongo E, Udho S, Auma AG, Tumwesigye R, Musinguzi M, Anyolitho MK. Compassion fatigue and coping strategies among healthcare providers in Central Uganda: a facility-based cross-sectional study. BMJ Open. 2025 Aug 19;15(8):e102203. doi: 10.1136/bmjopen-2025-102203. PMID: 40829839; PMCID: PMC12366571 ‚https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC12366571/
