Přeskočit na obsah
Vítejte v ochutnávce kurzu Klient v krizi
Nejvíc si z kurzu odnesete, když budete naslouchat sobě, ale i cestě, kterou jsem v kurzu pro vás připravila.
- Nepřeskakujte témata i když se ti zdají známe a jasné. Každý kousiček kurzu má svůj význam.
- Nechávejte témata i myšlenky dozrát. Klidně si je odložte na později nebo s nimi buďte a zkoumejte je delší dobu.
- Převádějte informace do praxe kdykoliv budete příležitost.
- Ptejte se a sdílejte na setkáních, které budou každý měsíc. A nebo pište do komunity U léčitelských ohňů své dotazy.
Obsah 1 částí
Tento týden bude věnovaný tomu, jak krize vypadá zevnitř, jak fungují její mechanismy a co to znamená i pro Vás osobně – jako terapeuta, průvodce nebo člověka, který se krizí někdy dotkl. Podíváte se na to, které mechanismy zvládání krize jsou Vám známé a které Vám možná zatím unikaly.
Co je krize a jak vzniká?
Krizové situace bývají často spojeny s konkrétní událostí nebo sérií událostí, do kterých se člověk dostane. Ale ne vždy – někdy jde spíš o dlouhodobý tlak, kdy člověk „hraje přetlačovanou“ se svým tělem, až tělo po právu vyhraje.
Některé krize nevyžadují dlouhodobou odbornou péči, jiné ano, protože mohou probíhat i delší časové období.
Příklady krizových situací
Můžete si je představit jako:
- rozchod s dlouhodobým partnerem, nebo i prvním partnerem v životě
- neplánované těhotenství
- psychospirituální krize – proudění energie, otevření schopností
- rozpuštění ega a nepříjemné stavy jednoty se světem
- vyhoření
- ztráta zaměstnání nebo ukončení studia
- spirituální zážitky (halucinace), které nejsou vysvětlené
- úmrtí blízké osoby, i té, kterou silně obdivovali
- nucené opuštění domova, stěhování (i z bytu, ke kterému měli silný vztah)
To vše – a mnohé další – mohou být momenty, které v životě člověka přicházejí nečekaně a hluboce jej zasahují. A zároveň jsou jen špetkou z toho, jak to může v realitě vypadat.
Pokud si chcete otestovat, jak jste na tom s takovými stresory vy a nebo vaši klienti. Podívejte se na tento dotazník. Američtí psychologové T.H. Holmes a R.H. Rahe vytvořili škálu stresujících událostí, ke kterým přiřadily body. V podstatě vám tím říkají, jak moc je nervová soustava člověka procházející tímto typem situace pod tlakem a ve stresu. Co vám, ale neřekne je, jestli tohle byla jediná událost za posledních pár let nebo se jich klientovi nakupilo více a tak bude reagovat krizově i na mnohem menší situaci v budoucnosti.
Dlouhodobé přetížení nebo nevyrovnání se s minulou stresovou situací, totiž nevrátí rovnováhu nervové soustavě zpátky, ale jen ji daný člověk vyrovná, tak aby mohl fungovat dál. Ale také v tom pomáhá vytvořená odolnost vůči stesorům, opora a pochopení lidí v okolí,
Přesto mají pár věcí společných:
- špatné spaní – buď se hodně budí, nebo naopak nemůže usnout
- opakování jedné konkrétní myšlenky pořád dokolo – často takové, která je naprosto neužitečná a ještě toho člověka uvrhá do horší nálady. Například Jak se to mohlo stát zrovna mě. Nebylo by lepší, kdybych tu nebyla? Jen takového hlupáka, můžou vyhodit z práce.
- emoční zahlcení nebo naopak už jsou emoce tak vyčerpané, že vzniká emoční plochost
pocit bezmoci, neřešitelnosti - tělesné symptomy – stažený žaludek, pot, třes, bušení srdce – tak výrazné, že to klienta vyloženě obtěžuje
- neschopnost si pomoc sám, tím, co už umím.
- někdy se objeví i sebevražedné myšlenky a pocit, že takhle už člověk dál žít nemůže.
K tomu na akutní krizi máme jako lidé strategie, kterými se jakoukoliv krizi snažíme dostat pod kontrolu. Někdy zaberou a vypnou se, takže tělo pak je schopno odpočívat a jindy se stanou chronickou součástí života jako trauma.
Konkrétně jsou to primární reakce: útěk, útok, zamrznutí, přizpůsobení se pro přijetí a vykopnutí z těla (disociace)
a adaptivní reakce, které se vyvinuli v moderní době – naučená bezmocnost (vzdání se osobní moci), zpřátelení si nepřítele (emoční přilnutí k němu např. stockholmský syndrom), Je mi fajn – maska, která zabrańuje vnímání prožívání.
Mám zkušenost, že často i v tomto sledu je častěji lidé využívají, ale většinově jsou první reakce zamrznutí, útěk nebo útok.
Disociaci většinou lidé prožívají, až když jsou dotlačení na úplnou hranici (typicky to budou popisovat oběti násilných činů, neboo když je krizová situace přehltí a už ji není jejich nervová soustava schopna regulovat). V tu chvíli se mysl spolu s prožíváním i energetickým polem jsou oddělí od těla, aby byla zachována přičetnost. To neznamená, že po návratu mysli, prožívání i energetického pole se vše vrátí do normálního stavu. Naopak z návratu se stane další krizová situace, kterou už lze lépe ošetřit a pracovat s ní než se z ní stane trauma.
Když krize přejde v trauma
Na trauma v souvislosti s krizí je většinou pohlíženo jako na absenci odvolání strategie. V podstatě to znamená, že krize se přenese do chronického stavu a už nedojde k odpočinku po jejím skončení. Když takhle vznikne traumatická vrstva, tak se na ní pak snadněji nabalují další, které se týkají podobné strategie.
Tedy k útoku se bude hodně pojit emoce hněvu a nespravedlnosti. A dál se k ní pak budou nabalovat traumata, kde se nepodařilo krizovou situaci řešenou útokem vyřešit.
Příklad: Uletělo Vám letadlo
Typicky si můžete představit situaci, kdy někomu uletí letadlo při přestupování z jednoho do druhého. V takové chvíli má jeho celý systém na výběr v řádu setin vteřiny jakou strategii použít, a pak už jde na to.
- Ti co zvolí útok. Mají pocit nespravedlnosti nebo jsou naštvaní, se pak projevují agresivně na své okolí i na pracovníky aerolinek a letušky.
- Ti, co se přizpůsobí, ale vnitřně je tam napěti. Prostě vypadají smíření se situací nebo rezognování. Navenek to moc vidět nelze, to podstatné se dějě v prožívání.
- Ti, co jejich instinkt velí k útěku od toho řešení utečou někam třeba do klidu, nebo ven na cigaretu atd. Důležitý pro ně bude pohyb směrem od problému.
- U zamrznutí se takový člověk akorát někde zastaví nebo si sedne a nebude schopen vymyslet řešení takové situace a „mozek mu naskočí“ až za delší dobu. V mezilidských vztazích zamrznutí vypadá i jako neschopnost reagovat na otázky okolí nebo že, je to člověku jedno. Typicky v případech, kdy je jeden partner naštvaný a druhý odtažitý a nereaguje.
Ti, co se přizpůsobí, ale vnitřně je tam napěti. Prostě vypadají smíření se situací nebo rezognování. Navenek to moc vidět nelze, to podstatné se dějě v prožívání.
K zamyšlení:
Jak jsi na tom vy, když prožíváte krizovou situaci? Co je pro vás strategie první volby a co se děje po ní?
Všechny otázky ke kurzu prosím pokládej v komunitě u léčitelských ohňů. Tam budete mít prostor dostat zpětnou vazbu nejen ode mě, ale i od dalších učastníků.
Pokud by v kurzu něco nefungovalo jak má. Napište mi na e-mail hanka@hankatoulava.cz
